Některé plastové obaly lze relativně dobře recyklovat. Ale plasty to nejsou jen obaly, lahve a krabičky. Jiné umělé hmoty (plast není nic jiného než jedna z nich) jsou naopak velmi problematické. Jedná se o různé druhy změkčovadel, stabilizátorů a další přísady, které de facto patří do kategorie nebezpečných odpadů. K výrobě plastů se použijí zhruba 4% celkové produkce ropy (nepočítáme těžbu, zpracování a dopravu protože to je nespočitatelné).

Aby se ušetřilo místo v kontejneru je moudré až dokonce chytré obaly sešlápnout. Především PET lahve. Pokud po lahvích nechcete šlapat, pořiďte si lis na PET lahve.

1. PET lahve, plastové lahve od mléčných nápoju i samotného mléka
2. Kelímky od jogurtů, pomazánek, margarinů, krémů
3. Obaly od šamponů, sprchových gelů, tekutých mýdel, zubních  past
4. Igelitové tašky, sáčky, mikrotenové sáčky
5. Fólie, ve kterých byly zabaleny různé potraviny (ne celofán)
6. Obaly od pracích prášků, plenek
7. Obaly od bonbonů, oplatek, sušenek a dalších sladkostí
8. Obaly od těstovin, pekárenských výrobků, tzv. instantních potravin
9. Obaly od mycích a čisticích prostředků
10. Polystyren (ten bilý bublinkový)
11. Polystyren tmavý: plastové nádobí, kelímky, plastová plata na vejce
12. Plastové květináče, kořenáče a truhlíky (ne manžely)
13. Textilie ze 100% polyesteru
14. Obaly od CD DVD VHS včetně samotných nosičů (byť ty se určitě nezrecyklují).
15. Krabice od džusů, vína, mléka a mléčných výrobků, které je potřeba před vhozením do kontejneru řádně sešlápnout.

Do žlutého kontejneru nepatří:

1. Molitan, guma, použité prezervativy, lino, plexisklo,
2. Nic z PVC nebo novoduru a novoplastu
3. Pneumatiky, těsnění, žvýkačky
4. Koberce, předložky ani spojky a citoslovce
5. Obaly značně znečištěné od nebezpečných chemikálií
6. Neodhazujte sem ani nápojové kartony silně znečištěné zbytky potravin.

Na Lopeníku nemáme extra (oranžově označené) kontejnery pro nápojové kartony , proto jej sbíráme společně s plasty.

PET – Polyetylén Tereftalát

Tahle umělá hmota se většinou nejvíce používá k výrobě PET láhví. PET je velmi dobře mechanicky recyklovatelný a jako recyklát je v čisté formě velmi žádaný. Bohužel, časem ztrácí čirost a tím i svou hodnotu. Navíc při zahřátí klesá jeho molární hmotnost čímž materiál vlastně degraduje a už z něj není možné vyrábět opět lahve. Z recyklátu se vyrábí především vlákno pro další zpracování. Dále pak například koberce, nákupní tašky, zahradní nábytek a v neposlední řadě pověstné fleecové bundy a další oblečení.

HDPE – Polyetylén s vysokou hustotou

Díky jeho vlastnostem se z něj vyrábějí potravinářské obaly či legendární víčka od nápojových lahví. Jelikož je relativně velmi odolný proti chemikáliím, používá se i k výrobě obalů na nejrůznější čisticí prostředky. Vyráběly se z něj i kloubní náhrady. Dále s používá k výrobě hydroizolace nebo elektroizolace. Z recyklátu se dají vyrobit například další obaly, plastový nábytek nebo plastové ploty, prolézačky na dětská hřiště, apod.

PVC – Polyvinylchlorid

V ČR se nerecykluje a je někdy považováno za nebezpečnou látku (byť o nebezpečnosti se vedou spory. Mělo by platit pravidlo, že pro bezpečnost je zásadní kvalita a stabilizace). PVC najdete například v instalatérských trubkách, linoleu. Dále v gramofonových deskách, izolacích elektrických vodičů nebo potravinářských obalech, výrobcích pro medicínu. Bohužel jsou z něj někdy vyráběny i hračky. Hlavně výrobky z PVC nepalte – hořením ze sebe uvolňuje nebezpečné chemikálie. Recykluje se mechanicky nebo se pálí za speciálních podmínek. Jeho obchodní názvy jsou Novodur, novoplast, Durofol nebo Fatraftol.

LDPE – Polyethylen s nízkou hustotou

Je měkčí než HDPE a proto se z něj logicky vyrábějí i měkčí obaly. Třeba na mražené výrobky. Z recyklátu je možné vyrobit například pytle na smetí, různé fólie, plachty, odpadkové koše a někdy se může použít i jako náhrada za dřevo (např. parkový/zahradní nábytek)

PP – polypropylen

Je to pružný plast využívaný pro výrobu pružných obalů (obaly na kečupy, tuby, apod). Dále pak umělá textilní vlákna.
Z recyklátu je možné dál vyrábět například obaly na videokazety nebo DVD, škrabky na odstraňování námrazy, kolečka ke kočárkům nebo sekačkám na trávu.

PS – Polystyren

Pěnový polystyren  se nejvíce se používá jako ochrana zboží před poškozením nebo v podobě tácků na kterých se prodává maso nebo ovoce. Z recyklovaného pěnového polystyrenu se vyrábějí izolační cihly. Existuje i tuhá verze polystyrenu.

OSTATNÍ PLASTY

Důmyslným označením “ostatní plasty” jsou myšleny obaly (popř. výrobky), které nejsou vyrobeny ze šesti výše uvedených, popřípadě z jejich směsí.

CO JSOU TO BIODEGRADABILNÍ PLASTY?

Vezměme si biodegradabilní polyethylen. Polyethylen je plast, který našel díky svým vynikajícím vlastnostem široké uplatnění v podobě fólií, sáčků, tašek a dalších obalových materiálů. Od biodegradabilního polyethylenu si slibujeme (a slibují to i výrobci a ti, kteří tyto materiály rozšiřují), že se v přírodě po čase sám rozloží.

Jak to funguje? Biodegradace je, zjednodušeně řečeno, naprogramovaný proces rozkladu materiálu za pomocí tzv. “prooxidantů”. Teplem nebo působením UV záření vznikají v materiálu radikály. Ty mohou reagovat s kyslíkem v ovzduší a zapříčinit oxidaci molekul a následné štěpení makromolekulárních řetězců .K úplné biodegradaci takové látky dojde až za řadu let. Což je v podstatě stejná doba, za jakou se rozkládají i ryze přírodní materiály.

V současnosti je vývoj těchto plastů v počátcích a schopnosti rozkladu materiálu se u jednotlivých výrobců značně liší.

JAK SE RECYKLUJÍ PLASTY?

Potom, co vhodíte své oblíbené plastové obaly do žlutého kontejneru, přijede svozový vůz a plasty odveze na dotřiďovací linku. Zde týmy relativně kvalifikovaných zaměstnanců vybírají na běžícím pásu vše, co tam nepatří. Mimo to se zde plasty dotřiďují podle jednotlivých druhů (v ČR se v současnosti vytřiďuje PET, duté obaly z tvrdého plastu, pěnový polystyren a plastové fólie). Pak se vše rozříděné zabalí, sváže a odveze k dalšímu zpracování. To, co zbude je možné použít na tzv. downcycling. To je metoda (disponuje jí například Transform a. s. Lázně Bohdaneč.), kdy se vše semele a vznikne nevzhledný druhořadý plast využitelný ve stavebnictví nebo na výrobu různých krytů, kabelových koryt, apod. Downcycling není v ČR příliš rozšířený a tak dost často plasty, které se k ničemu nehodí, putují dále jako TAP (tuhé alternativní palivo) do tepláren nebo cementáren. Tak se vámi vytříděný plast zužitkuje ekonomicky a neskončí tak na skládkách.

EKONOMIKA PLASTŮ

Podívejme se na komoditu, která je mezi zpracovateli nejvíce oblíbená. Je to PET. O ten je všeobecně největší zájem a mnohdy je to právě PET, který se ze sebraného plastu zužitkuje a zbytek se spálí. Není to pravidlem, ale není to ani výjimkou. Vše závisí na možnostech zpracovatele.

Recyklaci a její rentabilitu mimo sběru, třídění a zpracování ovlivňuje i cena ropy. Například pokud klesne cena polyetylenu (jednoho z tzv. panenských polymerů) pod určitou hodnotu za kilogram, přestává být pro výrobce finančně zajímavé nahrazovat je druhotnými surovinami (recyklovanými). Tím klesá poptávka a recyklace se tím snižuje. (Výroba plastu spotřebuje cca 4% celkové produkce ropy, nepočítaje v to energii a dopravu.)