Těžký úděl Kopaničáře

Dřina, bída a chalupy plné hladových krků. V jedné domácnosti žilo běžně 10 – 15 osob a celý rodinný život se točil kolem práce v hospodářství. Průměrná rozloha hospodářství byla 5 až 10 hektarů. Základem hospodaření bylo pěstování obilí, především žita, špaldy a ječmene, v menší míře pohanky, prosa a směsi viky s ovsem. Pěstovaly se také brambory, zelí, tuřín a luštěniny. Kamenitá políčka na svahu byla kultivována nejprve ručně motykou, později se využívalo volského potahu. Dařilo se zde i ovoci – jablkům, hruškám a švestkám, které se sušily a pálily ve velkém. Louky byly využívány k pasení dobytka a kosení. Usušené seno se nejčastěji uskladňovalo ve vysokých kopách poblíž chalup. Kromě sena se k zimnímu krmení využívaly v létě usušené stromové letorosty a suchým listím se podestýlalo i dobytku. Z dobytka byly chovány hlavně krávy a ovce. Dalším zdrojem obživy bylo dřevorubectví.

Na přelomu 19. a 20. století došlo na Kopanicích k významnému populačnímu růstu. Jelikož chudá horská políčka nestačila uživit rozrůstající se obyvatelstvo, lidé začali odcházet za prací mimo domov. Živili se podomním prodejem různého zboží, hlavně semen bylin a zeleniny, prodejem koření a lékořice, dřevěného nářadí, žebřů, vařeček, metlí či rohoží. Za prací se odcházelo do měst i dál do světa. Muži i ženy se nechávali najímat jako levná pracovní síla na statcích na Slovensku a v Uhrách, mladé dívky často odcházely pracovat na statky na Hanou.  V období první republiky mnozí odcházeli za vidinou lepšího života do Ameriky.