Lopeník ve 20. století

Celá oblast trpěla velmi špatnou dostupností, k usedlostem často nevedly ani vozové cesty. Chybějící spojení s okolním světem přispívalo k izolovanosti a celkové zaostalosti regionu.  Kvůli negramotnosti většiny obyvatel se zde i robotní povinnost udržela až do konce 19. století, ačkoliv na ostatním území skončila už kolem roku 1848. První silnice na Lopeník byla vybudována až v letech 1912-1924 z Bystřice pod Lopeníkem, v roce 1928 byla zahájena pravidelná autodoprava na lince Lopeník-Bystřice-Uherský Brod. Silnice na Březovou byla postavena teprve v roce 1964.

Do školy zdejší děti dlouho vůbec nechodily. Na Březovou či do Starého Hrozenkova to měly daleko a v sezóně musely pomáhat v hospodářství s pasením dobytka. Často neměly k návštěvě školy ani vhodný oděv a obutí. První školní budova na Lopeníku pocházela z poloviny 19. století. Nová budova zde byla postavena v roce 1913, další dvě školy pak byly přistavěny v roce 1934 v Bošáčkách a na Dolním konci v části Březovsko.

V době nacistické okupace byl Lopeník místem ilegálních přechodů na Slovensko. Mezi lety 1939 až 1945 zde byla hranice mezi Říší a Slovenským státem. Hranici hlídala německá pohraniční stráž a její nedovolený přechod býval trestán dokonce i smrtí. Obec byla osvobozena Rudou armádou na jaře 1945. Významnou roli v bojích o osvobození hrál samotný Velký Lopeník, k prolomení fašistické obrany zde došlo 27. dubna ráno. V bojích tehdy padlo asi 250 vojáků a také řada místních obyvatel. Dělostřelecké granáty často dopadaly až do obce a bylo pobořeno celkem 21 domů.

Válka si vybírala svou krvavou daň na místním obyvatelstvu i po svém konci. Řada obyvatel přišla o život či byla zmrzačena poté, co byli nuceni se svými koňskými povozy vjet do zaminovaného lesa a nakládat padlé vojáky. Smrtícím pozůstatkem války zůstávaly i nevybuchlé granáty či střepiny z leteckých bojů, které zde svedli němečtí stíhači s americkými bombardéry v roce 1944.  Na vrcholu Velkého Lopeníku se nachází společný hrob 22 vojáků Rudé armády. V roce 1975 byl nad ním vybudován památník.

V období socialismu proběhly na Kopanicích výrazné změny. Krátce po válce, v roce 1946, byla obec elektrifikována a v roce 1964 byla postavena silnice na Březovou. Oblast ale nejvíce zasáhla kolektivizace zemědělství a masivní odchod mladších obyvatel do měst, za prací a větším komfortem v bydlení. Kolektivizace probíhala pomalu, jednak zde byl pro tento způsob hospodaření nevhodný terén, především ale Kopaničáři projevovali velkou neochotu do JZD vstupovat. Odolávat tlaku na odevzdání svých pozemků se jim dařilo poměrně dlouho, až do poloviny 70. let.

Ještě v roce 1961 bylo na Lopeníku 888 obyvatel.  V důsledku jejich následného úbytku byly v roce 1978 všechny místní malotřídky zrušeny a lopenické děti „přiškoleny“ k Bánovu. V letech 1980 – 1990 spadal Lopeník pod obecní úřad v Březové. V současné době zde žije přes 200 obyvatel.