Počátky osídlení

Oblast Moravských Kopanic je jedním z nejpozději osídlených území České republiky. První zmínka o existenci sídel v této oblasti pochází z roku 1261, tehdejší osídlení se nacházelo v okolí hrozenkovského potoka.

Na Kopanice byli usazováni především poddaní, jejichž úkolem bylo strážit hranici s Uhrami. Ačkoliv byla oblast během staletí několikrát vypleněna a sídla vypálena, především uherskými Tatary, lidé se sem stále vraceli a osady obnovovali. Postupně se lidé usazovali i na vzdálenějších místech území a tak vznikl koncem 18. století i samostatný Lopeníkr. 1791.

Traduje se, že místní obyvatelstvo tvořili hlavně lidé vyloučení ze společnosti, trestanci a zbojníci, lidé, kteří se zde potřebovali ukrýt. Významně se ale na osidlování podíleli i lidé z Uher, prchající před válkou, a nekatolické obyvatelstvo. Pozůstatkem uherského osídlení jsou některá kulturní specifika a místní dialekt, odpovídající spíše slovenské straně Karpat.

Kopaničářská kolonizace

Kopcovitá oblast Lopeníku tvořila dlouho spornou a nestabilní hranici mezi Moravou a Uhrami. Nevyskytovala se zde ucelená zástavba, jednalo se spíše o shluk jednotlivých samot vzdálených od sebe stovky metrů. Až po definitivním připojení oblasti k Moravě roku 1784 zde započalo systematické klučení lesa a osidlování svahů. Odlesněná půda byla obyvateli obdělávána motykou, tedy kopáním. Charakteristické osídlení kopanického typu tehdy představovala chalupa obklopená vyklučenými pozemky – kopanicemi, pastvinami a lesy. Odtud pochází názvy Kopanice a Kopaničář.

Život v nadmořské výšce okolo 500 – 600 metrů n. m. nebyl snadný. Podnebí je zde drsnější a oblast má neúrodnou kamenitou půdu a omezené zdroje vody. Celý region dlouho trpěl velmi špatnou dostupností a obyvatelé byli víceméně izolováni od okolního světa. Lidé zde žijící se museli naučit naplno využívat možností a zdrojů ve svém bezprostředním okolí.

 

Těžký úděl Kopaničáře

Dřina, bída a chalupy plné hladových krků. V jedné domácnosti žilo běžně 10 – 15 osob a celý rodinný život se točil kolem práce v hospodářství. Průměrná rozloha hospodářství byla 5 až 10 hektarů. Základem hospodaření bylo pěstování obilí, především žita, špaldy a ječmene, v menší míře pohanky, prosa a směsi viky s ovsem. Pěstovaly se také brambory, zelí, tuřín a luštěniny. Kamenitá políčka na svahu byla kultivována nejprve ručně motykou, později se využívalo volského potahu. Dařilo se zde i ovoci – jablkům, hruškám a švestkám, které se sušily a pálily ve velkém. Louky byly využívány k pasení dobytka a kosení. Usušené seno se nejčastěji uskladňovalo ve vysokých kopách poblíž chalup. Kromě sena se k zimnímu krmení využívaly v létě usušené stromové letorosty a suchým listím se podestýlalo i dobytku. Z dobytka byly chovány hlavně krávy a ovce. Dalším zdrojem obživy bylo dřevorubectví.

Na přelomu 19. a 20. století došlo na Kopanicích k významnému populačnímu růstu. Jelikož chudá horská políčka nestačila uživit rozrůstající se obyvatelstvo, lidé začali odcházet za prací mimo domov. Živili se podomním prodejem různého zboží, hlavně semen bylin a zeleniny, prodejem koření a lékořice, dřevěného nářadí, žebřů, vařeček, metlí či rohoží. Za prací se odcházelo do měst i dál do světa. Muži i ženy se nechávali najímat jako levná pracovní síla na statcích na Slovensku a v Uhrách, mladé dívky často odcházely pracovat na statky na Hanou.  V období první republiky mnozí odcházeli za vidinou lepšího života do Ameriky.

Lopeník ve 20. století

Celá oblast trpěla velmi špatnou dostupností, k usedlostem často nevedly ani vozové cesty. Chybějící spojení s okolním světem přispívalo k izolovanosti a celkové zaostalosti regionu.  Kvůli negramotnosti většiny obyvatel se zde i robotní povinnost udržela až do konce 19. století, ačkoliv na ostatním území skončila už kolem roku 1848. První silnice na Lopeník byla vybudována až v letech 1912-1924 z Bystřice pod Lopeníkem, v roce 1928 byla zahájena pravidelná autodoprava na lince Lopeník-Bystřice-Uherský Brod. Silnice na Březovou byla postavena teprve v roce 1964.

Do školy zdejší děti dlouho vůbec nechodily. Na Březovou či do Starého Hrozenkova to měly daleko a v sezóně musely pomáhat v hospodářství s pasením dobytka. Často neměly k návštěvě školy ani vhodný oděv a obutí. První školní budova na Lopeníku pocházela z poloviny 19. století. Nová budova zde byla postavena v roce 1913, další dvě školy pak byly přistavěny v roce 1934 v Bošáčkách a na Dolním konci v části Březovsko.

V době nacistické okupace byl Lopeník místem ilegálních přechodů na Slovensko. Mezi lety 1939 až 1945 zde byla hranice mezi Říší a Slovenským státem. Hranici hlídala německá pohraniční stráž a její nedovolený přechod býval trestán dokonce i smrtí. Obec byla osvobozena Rudou armádou na jaře 1945. Významnou roli v bojích o osvobození hrál samotný Velký Lopeník, k prolomení fašistické obrany zde došlo 27. dubna ráno. V bojích tehdy padlo asi 250 vojáků a také řada místních obyvatel. Dělostřelecké granáty často dopadaly až do obce a bylo pobořeno celkem 21 domů.

Válka si vybírala svou krvavou daň na místním obyvatelstvu i po svém konci. Řada obyvatel přišla o život či byla zmrzačena poté, co byli nuceni se svými koňskými povozy vjet do zaminovaného lesa a nakládat padlé vojáky. Smrtícím pozůstatkem války zůstávaly i nevybuchlé granáty či střepiny z leteckých bojů, které zde svedli němečtí stíhači s americkými bombardéry v roce 1944.  Na vrcholu Velkého Lopeníku se nachází společný hrob 22 vojáků Rudé armády. V roce 1975 byl nad ním vybudován památník.

V období socialismu proběhly na Kopanicích výrazné změny. Krátce po válce, v roce 1946, byla obec elektrifikována a v roce 1964 byla postavena silnice na Březovou. Oblast ale nejvíce zasáhla kolektivizace zemědělství a masivní odchod mladších obyvatel do měst, za prací a větším komfortem v bydlení. Kolektivizace probíhala pomalu, jednak zde byl pro tento způsob hospodaření nevhodný terén, především ale Kopaničáři projevovali velkou neochotu do JZD vstupovat. Odolávat tlaku na odevzdání svých pozemků se jim dařilo poměrně dlouho, až do poloviny 70. let.

Ještě v roce 1961 bylo na Lopeníku 888 obyvatel.  V důsledku jejich následného úbytku byly v roce 1978 všechny místní malotřídky zrušeny a lopenické děti „přiškoleny“ k Bánovu. V letech 1980 – 1990 spadal Lopeník pod obecní úřad v Březové. V současné době zde žije necelých 200 obyvatel.

z dostupných zdrojů sestavila Šárka Lamplotová